JIU-JITSU – “Jemné umění”

Filozofie

Filozofický základ Jiu-jitsu je položen na ideálu BUŠI-DO (cesta válečníka), kodexu cti Samurajů...

Bušidó Splynutí budhismu a šintoismu umožnilo vznik bušidó, cesty samuraje. Vojenská etika vyvíjející se od středověku, která zahrnovala ochranu ze strany pána, goon, na oplátku vojenské služby vazalů, hókó. V počátečních fázích byla tato služba podmínečná, služba byla věnována a za ni poskytována válečná kořist. V období Edo, v dílech jako Hagakure se začala cesta bušidó měnit v jednostranný a nepodmíněný vztah věrnosti pánovi. Tokugawští šógunové se však snažili zmírnit některé násilné projevy bušidó, jako je džunši, následování svého pána ve smrti, nebo krevní msty, podobné těm, kterou provedlo 47 samurajů jako pomstu za smrt svého pána.

Tuto cestu lze shrnout do sedmi zásad:

Gi: správné rozhodnutí, správný postoj.
Ju: statečnost, zabarvená hrdinstvím,
Džun: všeobjímající láska, dobrosrdečnost k lidem,
Rei: správné chování, pravdivost, podstata všeho,
Makoto: naprostá upřímnost,
Meiyo: čest a sláva,
Čugi: oddanost, loajalita.

Jiu JItsu

Rozsáhlý z Japonska pocházející bojový systém, který využívá jak techniky hodů (Nage waza), techniky páčení (Kansecu waza), techniky úchopů (Katame waza) tak i techniky úderů (Atemi waza). Ve více než 100 školách (Ryu) a stylových směrů (Ryu ha) se upřednostňují různé skupiny technik. Tak je např. Tenshin shinyo ryu známá především úderovými a blokovacími technikami, pro Kito ryu jsou charakteristické techniky hodů a pro Daito ryu techniky páčení. Původně bylo Jiu jitsu pod různými názvy jako (Aiki [ju] jutsu, Hakuda, Kempo, Kogusoku, Koshi no mawari, Kumi uchi, Tai jitsu, Torite, Shubaku, atd.) součástí vyučovacího programu různých bojových škol japonských bojových tříd (Bushi, Samurai). Teprve s otevřením mnoha Ryu veřejnosti z důvodů politických změn v období Tokugawa (1603-1867) vzniklo mnoho škol, jejichž náplň obsahovala především kontaktní techniky beze zbraní.Ve stejné době vznikl také název Jiu jitsu, jako souhrnný název pro metody boje z blízka, který více či méně využívá princip útočné energie "Ju yoku go o sei suru" - (měkkost překoná tvrdost - "výhra skrz ustupování") ve svůj prospěch.

Jiu jitsu je hlavně sebeobrana ve velmi účinné formě, v níž se adepti jiu-jitsu naučí ovládat nejen své tělo a využívat všechny svalové skupiny, ale také reagovat na všechny známé druhy útoků a vytvářet vlastní postupy a situace při jejich neutralizaci. Jiu-jitsu optimálně rozvíjí většinu tělesných schopností, zejména rychlost (včetně rychlosti reakce), sílu a kloubní pohyblivost. V menší míře pak také vytrvalost. Převažuje styl boje beze zbraně, ale také i za použití některých malých zbraní, a to proti neoozbrojenému i ozbrojenému protivníkovi, nebo skupině útočníků. Nikdy v něm na rozdíl od sportovních stylů nebyly zakazovány žádné chvaty.
Za použití hlavní poučky "ustup, jsi-li tlačen, přistup, jsi-li tažen" umožňuje zvítězit relativně slabšímu obránci nad silnějším, větším, i rychlejším útočníkem, proto je určeno všem lidem bez rozdílu pohlaví a věku. Jiu jitsu řeší téměř všechny střetné situace v boji beze zbraně. Pokud některou takovouto situaci neřeší, neřeší ji ani žádné jiné bojové umění. Tohoto jsou si vědomy i různé ozbrojené sbory, proto Jiu jitsu začleňují do osnov svých výcviků Policie, Armády, FBI a další vojenské nebo policejní složky na celém světě.

Které další bojové systémy vznikly z Jiu jitsu

Jiu jitsu bylo také zdrojem mnoha nových bojových umění. Koncem 19. století vytvořil Jigoro Kano (1860-1938) (Kodokan-) Judo především z technik školy Kito ryu. Morihei Ueshiba (1883-1969) vytvořil Aikido hlavně z technik Daito ryu aiki ju jutsu a také některé styly karate jako je např. Wado ryu jehož zakladetel Hironori Otsuka (1892-1982) použil hlavně techniky z Shindo Yoshin ryu jiu jitsu. Krom těchto tradičních systémů, dnes z Jiu-jitsu čerpají další moderní systémy jak jsou Musado, Allkampf-jitsu, Krav maga a další. Všechny čerpají poměrně velké množství technik z Jiu-jitsu a doplňují je o boj s moderními zbraněmi a dále upravují dle potřeb využití.